wz

První válka o Prsten

-jak to viděli skřeti-


Vlastní dílo

Poznámky





První válka o prsten

I stalo se dne jednoho,
Že skřeti zaútočili naoko.
Srandu oni si dělali,
Strašením lidí se bavili.

Gondor bál se dosti,
Isilduru třásly se kosti.
"Do boje musím," řekl si,
Vzal si zbroj a helmici.

Pak napadlo jej ale,
on vojsko nemá, jeje.
K elfům pádil rychle,
výměnou nesl vzácné bichle.

Elfíci však řekli mu:
"Kašlem na tě, chlapíku."
Tu Isildur se k pláči dal,
naříkal, naříkal, naříkal.

Elfi, ti se dlouho drželi,
avšak po pěti dnech podlehli.
Isildur řval nepříčetně,
nářek předstíral on věrně.

Řekli tedy: "Na cestu se dejme,
luky vemme. koně osedlejme."
Pak k pajzlům posla vypravili,
pivo mu dali, rumem vyzbrojili.

Když vcházeli do Gondoru,
uslyšeli dutí rohu.
To přijeli Rohani,
duté hlavy, pohani.

I vydali se všichni na Mordor,
přes řeku chtěli, nemaje ni vor.
Tedy museli se dáti jinudy,
přes bažiny, kde je málo vody.

Mnoho jich tam zahynulo,
odplavalo, utonulo.
Ta hrstka, co jich zbyla,
na Mordor se vypravila.

Přišli k Morranonu, bráně černé,
tu jim začly chvíle perné.
Armáda se zalekla,
v úctě svaté poklekla.

Tu vyšel Sauron, velký pán,
vtipem, žertem, hnán.
I řekl mocně: "Bububu!"
"Já vás šetřit nebudu!"

Armáda se na útěk dala,
Isildura zde zanechala.
Ten spadl velmi nešikovně,
meč zlomil, protrhl si škorně.

Temný pán smál se jen,
ruku mu podal, džentlmen.
Prsten zlatý pánu sklouzl,
do špíny a bahna vklouzl.

Vzal jej sketa Isildur,
funěl při tom jako tur.
Do Gondoru vrátil se,
tam jen lhal a chlubil se.


Nahoru


Poznámky

Tato verze světoznámé První války o Prsten, byla jako zázrakem nalezena napsána na zdi v hodovní síni v pevnosti Dol Guldur. Poté, co nad pevností na krátkou dobu (během Druhé války o Prsten) získali moc elfové, snažili se pevnost zničit, aby nemohla sloužit nepříteli. Po odpalu náloží v hodovní síni nejenže nenásledovala destrukce hradu, ale opadla jen část omítky nad krbem, pod níž byla na starší vstvě nalezena - ozdobnými freskami ilustrovaná tato báseň, či chceme-li epos. Elfové, místo aby regulérně uznali toto dílo, raději omítku opravili.
Jakmile však byla pevnost znovu dobyta Mordorskými vojsky, jeden z přítomných archeologů - Gorazd Ghr-Gul - si všiml nové omítky nad krbem. Nedalo mu práci novou vstvu odstarnit (elfové neumí dělat ani pořádné omítky). Užasl, když spatřil to, co bylo pod ní. Ihned dal vědět nazghúlúm a ti povolali nejlepší archeology a literární vědce z Mordoru, Umbaru a Haradu. Vědci se schodi na tom, že jde o dílo nedocenitelné ceny, které, ač příliš nevyniká po stránce jazykové (existují i starší a jazykově dokonalejší památky - viz např. Epos o KOPRovi), je nedocenitelný zejména po stránce historické, neboť z něj lze vyčíst mnohé o tehdejší Středozemi, a to jak z hlediska geografického, tak z hlediska národopisného.
Maestro Virassil, profesor geografie na Umbarské univerzitě, říká že z díla jasně vyplývá, že řeka Anduina byla minimálně na jednom místě rozlitá do ohromné bažiny, která nebyla příliš hluboká, čamuž však odporuje tvrzení, že v oné bažině zahynulo mnoho Isildurových jednotek. Z toho maestro Virassil usuzuje, že ač byla bažina snáze přebroditelná, pro člověka neznalého a neopatrného se mohjla stát záludnou pastí.
Hugar-Zalagh, děkan na katedře historie na univerzitě v Barad-dúr zase tvrdí, že dílo je cenným důkazem pro jeho teorii o tom, že Rohirové byli pohané, že nevyznávali Ilúvatara ani ostatní bohy, jak je tomu u skřetů, elfů a lidí. Takto usuzuje z verše "To přijeli Rohani,duté hlavy, pohani." Což prý také naznačuje, že ostatní národy považovaly v té době nejspíše ještě kočovné a velice primitivní Rohany za podřadné, opovržení hodné "duté hlavy", v což nahrávalo také právě to, že byli pohané.
Dain Velkohlav, trpasličí vědec, který se k objevu náhodně přichomýtl, jásal, když nalezl důkaz, že jeho rod holdoval alkoholu a boji již v dávné minulosti a že popíjení není jen trendem několika posledních generací, jak tvrdí zlí jazykové, ale že jde o národní tradici.
Všichni vědci a znalci, kteří měli možnost si dílo přečíst, se shodují, že dílo úodává zcela nový, převratný pohled na Válku o Prsten, ve kterém není válka způsobena agresí Mordoru, ale spíše nedorozuměním ze starny Gondoru. Ačkoli se elfové a lidé brání, tato verze se zdá být mnohem pravděpodobnější a skutečnější, neboť zde nefigurují žádné magické artefakty ani polobohové.

Nahoru

Mapa webu:   Hlavní stranaDokumentyPísně a básněSkřetí eposyPrvní válka o Prsten